[RECENZE] ✅ A Plastic Ocean: 300 milionů tun odpadu ✅

A Plastic Ocean je filmařský počin novináře Craiga Leesona z roku 2016.

Tento dokument nás přivádí k jeho čtyřletému zkoumání dvaceti odlehlých míst naší planety.

Na těch odhalil aktuální stav oceánů. 

Plastové ostrovy, které by neměly existovat, zabírají v oceánech stále více prostoru a on nám tak ukazuje realitu, kterou většina z nás běžně nevidí.

Řada nešťastných příhod

Řada nešťastných příhod mění každý den naši planetu k nepoznání.

To si však většina z nás plně neuvědomuje, a nebo je prostě příliš zaměstnána jinou problematikou.

Pravdou je, že každodenní plastový boj svádí většina z nás, málokdo se však hlouběji zabývá otázkou, kam přesně tenhle odpad dál putuje.

Hlubší náhled do environmentální krize tak určitě nikomu z nás neublíží.

A režisér Craig Leeson na této cestě spojil síly s potápěčkou Tanjou Streeter a týmem vědců.

To vše, aby nás pozval nejen na průzkumné cesty objevování ekologie, ale i na cestu sebepoznání.

Budoucnost je možná jen ve spolupráci

Život na naší planete nelze žít jinak, než v symbióze s přírodou.

To je jediná možná cesta, jak přenechat obyvatelný svět i našim potomkům.

A Plastic Ocean ale neukazuje pouze špatné vyhlídky do budoucna pro nás, v podobě dětí hrajících si na vrchu skládky nebo lidi, kteří bojují s nemocemi způsobenými plasty.

Ale i aktuální špatné situaci pro živočichy, kteří obývají planetu v tuhle chvíli.

Paradoxní situace

Vždyť mimolidský svět je všude kolem a dříve, než jsme si ho začali podmaňovat, si jej začali k obrazu svému užívat v souladu s přírodou živočichové.

Tak jak to, že jsme jim vzali jejich domovy a změnili je k nepoznání.

A Plastic Ocean jako mnoho podobných ukazuje, že korporátními společnostmi vyrobená plastová taška, která nám jednorázově ulehčí život tím, že si lehce odneseme nákup domů, může znamenat iluzi planktonu pro živočichy žijící v oceánu a následné smrtelné komplikace v jejich životě.

Živočichové si totiž plasty často pletou s potravou a není tak výjimkou, že v jejich žaludkách nacházíme plastová víčka, baterie a další plastové odpadky.

To všechno má bohužel často fatální následky pro jejich trávicí ústrojí a následně i samotný život.

Paradoxní na celé situaci je, že tyhle mikroplasty a toxiny, které se do jejich těla dostávají, se mohou následně nám vrátit jako bumerang.

A to, když konzumujeme maso takových zvířat, jak se říká boží mlýny melou pomalu, ale jistě.

Problém, který jsme si sami utvořili

Množství odpadu, který aktuálně znečišťuje oceán je enormní, každý rok přitom přibývá dalších 300 milionů tun odpadků.

Dokument neodvádí pozornost speciálními efekty, dramatickou hudbou nebo přílišným patosem.

Naopak za pomocí tvrdých dat, rozhovorů s reálnými lidmi a jejich poznatky, předává pozorovateli jasnou představu o tom, co se děje.

Ukazuje nám, jak si nevědomky lidi vytvořili obří problém, který dřív nebo později budou muset řešit, pokud chtějí dále tuhle planetu obývat.

Sám autor na začátku netušil, jak hluboký problém to je a jak moc se ho dotkne.

Přitom se nesnaží přinášet přehnanou osvětu nebo náhled do problematiky ekologie a hledání řešení, není to totiž vůbec potřeba.

Naopak se snaží „jen“ ukázat problém, který mluví sám za sebe.

Akce a reakce

Možná po shlédnutí takového dokumentu zjistíte, že jste doposud neviděli problém nikde a najednou, když se na to zaměříte, ho uvidíte všude.

Ať už jste jakkoli s přírodou propojeni, a i když byste úmyslně nikdy nevyhodili kelímek na trávu, je možné, že jste nechtěně ignorovali to, co se kolem nás děje.

Plasty, hlavně ty jednorázové, se staly naprosto přirozenou součástí našeho života, který využíváme, ale jeho nevýhody přehazujeme jinam.

Každá akce však vyvolá reakci, a ať už je to potravním řetězcem nebo ovlivněním životního prostředí vše se nám vrátí a my se s tím budeme muset naučit dříve či později vypořádat.

Dokument A Plastic Ocean nám sice neříká, co máme dělat, nebo co si máme myslet, ale zaseje myšlenku, která se může rozvinout v něco většího, a to se také děje.